Když bylo synovi 17 let, naplánovali si se svými kamarády společnou oslavu 18. narozenin. Akce trvala celý víkend na chatě někde v Brdech. Samozřejmě jsme tušili, že asi dojde na alkohol, ale vzhledem k tomu, že do této doby neměl žádný zásadní problém a choval se zodpovědně, dovolili jsme mu jet.

V sobotu ráno krátce po 5. hodině zazvonil telefon, manžel i já jsme se prudce posadili v posteli a podívali se na sebe. Už v tu chvíli nám bylo jasné, že jsme se nerozhodli správně. Manžel zvedl sluchátko a ozvalo se: „Policie ČR, váš syn měl autonehodu, leží v nemocnici. Přijeďte ihned na policejní služebnu, kde vám poskytneme víc informací.“ O hodinu později, vyděšení k smrti, jsme byli na místě. Dozvěděli jsme se, že syn v noci spadl za jízdy z motorky, má zlomenou klíční kost, natržené ucho, je odřený a pohmožděný, ale jinak v pořádku. Tedy až na to, že mu naměřili 2,4 promile alkoholu v krvi. A to nebylo všechno.

Ukázalo se, že první část jejich slibované párty probíhala „podle plánu“ na zmiňované chatě na samotě. Ale když se propila do němoty většina účastníků, čtyři zbylé napadlo se přesunout do nejbližší vesnice na místní diskotéku a pokračovat v rozjeté zábavě. Cestu si rozhodli zrychlit, tak si půjčili motorku jednoho ze spících kamarádů. Podotýkám, že ani jeden neměl řidičák, ale to by bylo stejně jedno, protože na ni nasedli všichni čtyři… Překvapivě dojeli v pořádku až na diskotéku, ale po pár drincích vyhodnotili, že se jede na další do vedlejšího města. Cestou si jich všimla policejní hlídka, před tou ale začali zběsile ujíždět. Náš syn seděl ve špalíru jako poslední, takže na prvním hupu odpadnul. Policejní auto se mu jen tak tak vyhnulo, zbylí tři ujížděli ještě pár kilometrů, než to nakonec vzdali. Ty tři nám ukázali kvůli „identifikaci“, byli totiž tak opilí, že nemohli vypovídat. Byli zavření v cele a vypadali hodně zbědovaně. Náš syn pár nocí probrečel bolestí, tak jsme uznali, že se vlastně potrestal sám. Celá situace nakonec dopadla dobře a bez následků, tedy až na žalobu za ukradenou motorku.